Popis
Pistoli zkonstruovali bratři Hugo a Hans Schmeisserové, synové německého zbrojního konstruktéra Louise Schmeissera.
Stopa Hanse Schmeissera se ztrácí mezi válkami, zato Hugo Schmeisser se stává v roce 1921 šéfkonstruktérem firmy Haenel. Hugo Schmeisser byl ředitelem firmy Haenel a jejím vůdčím tvořivým duchem. Patřil k Suhlské smetánce a přáteli se s letcem Udetem. Jako jeden z prvních měl v Suhlu vlastní automobil. Lidé znalí poměrů říkali: „Haenel gehört das Werk – Schmeisser kassiert das Geld!“, volně přeloženo „Haenel má fabriku, Schmeisser peníze.“
Pistole Haenel model 1 je poprvé zmíněna v katalozích obchodníků se zbraněmi v roce 1920, celkem jich bylo vyrobeno okolo 150.000 kusů. Tato kapesní pistole v ráži 6,35 mm se vyznačuje hlavní, vkládanou shora do těla pistole. Celá pistole drží pohromadě pomocí vodící tyčky vratné pružiny, která prochází otvorem ve výstupku hlavně. Zvláštností pistole je manuální pojistka, která dovoluje zasunout, nebo vysunout zásobník jen v zajištěném stavu. Zbraň je opatřena jednočinným bicím ústrojím s přímoběžným úderníkem.
Tato pistole Haenel Model 1 má silně otřelý povrch, vykazující odstranění koroze. Původní černění je zachováno na cca 5% povrchu, hlaveň je zkorodovaná. Pistole není označena platnými ověřovacími značkami a je vhodná pro nenáročného sběratele kapesních pistolí, který netrvá na dobrém stavu.
————–
Pro pokročilejší zájemce o historii zbraní:
Ani další působení Hugo Schmeissera nenechává nikoho na pochybách o jeho schopnostech. Za války pracoval na vývoji útočné pušky MKb 42, předchůdce MP 43 a MP 44. Konec války jej zastihl v Suhlu, který padl do rukou Rusů. Se Schmeisserem a s jeho rodinou jednali jako ve vatičce. S jediným kazem: všechny je odvezli do Iževska. Tam působili i další pánové, kteří se včas nestačili přesunout do západní okupační zóny, jako Barnitzke (Volksgewehr 1 – 5), Schink a Gruner (MG 42) se svými rodinami. Schmeisser poslal po krátké době svojí ženu a syna Ullricha zpět do Suhlu. Velmi pravděpodobně se zabýval vývojem lisovacích technologií v souvislost se zaváděním výroby AK 47.
Není pravdou, že by Schmeisser zmizel v Rusku, jak tvrdí pánové Hogg a Weeks. Vrátil se v létě roku 1952 do Duryňska a o svých zážitcích z Ruska nemluvil. Svému příteli Alfredu Albrechtovi na dotaz o jeho práci v Iževsku odpověděl lakonicky, že nechal Rusům pár nápadů. Jeho pozice v Suhlu po návratu byla těžká, neboť z jeho prostředků a slávy mu nezůstalo nic. Jen nenávist partajních orgánů a zadostiučinění závistivým sousedům. Šikanování tolik kontrastovalo s chováním Rusů, kteří si jej velice vážili a podle toho se k němu chovali. Hugo Schmeisser brzy onemocněl a po operaci plic se už nezotavil. Zemřel v Erfurtské nemocnici 12. září 1953. Text a kontrola Jan Balcar.
